Souostroví Komory tvoří 4 ostrovy, z nichž 3 tvoří nezávislou republiku, ostrov Mayotte (nejvíce na jihovýchodě) zůstal francouzským zámořským teritoriem.

Federativní islámská republika Komory

Ostrovní stát v severní části Mozambického průlivu Indického oceánu mezi Madagaskarem a Afrikou.

Historie Komor je již pozvánkou na cestu. Již od nepaměti tyto ostrovy fascinovaly dávné sultány, ale také Féničany, Egypťany a Syřany. Sultán Tibe Ahmed řečený Mouigni mkou (vládl 1813-1867), zemřel v Moroni v roce 1875. Královna Djoumbe Fatima de Moheli.
Na začátku 16.století sem přišli arabští obchodníci z Východní Afriky, černí Bantuové a Indonésané se usadili na Komorech. Od 13. do 16.století sem přicházeli Syřané. Zavedli instituci sultanátů, která zůstala politickým systémem až do kolonizace v 19.století. V roce 1886 se staly Komory protektorátem a pak francouzskou kolonií v roce 1912. Vnitřní autonomii získaly v roce 1961, 6.7.1975 byla vyhlášena nezávislost.

Komorské ostrovy byly osídlovány v různých dobách kontinentálními Afričany, Malgaši, arabskými a íránskými obchodníky. Když sem přišli v 16.století první Evropané, nejpočetnější skupinou obyvatel tvořili Arabové. V r. 1843 se ostrov Mayotte stal francouzskou kolonií a ostatní ostrovy pak v r. 1886 francouzským protektorátem. V islámském státě se vedle úředních jazyků hovoří komorštinou, která je podobná svahilštině.

Po 2.světové válce se ostrovy staly francouzským zámořským územím, ale v r. 1961 jim byla poskytnuta vnitřní autonomie. Po referendu v r. 1974 prezident Ahmed Abdallah (1919 - 89) jednostranně vyhlásil nezávislost ostrovů (s výjimkou Mayotte). Koncem roku 1975 byl sesazen, ale v r. 1978 byl po státním převratu opět uveden do funkce a stal se prezidentem nově vytvořené Federativní islámské republiky. Roku 1989 byl Abdallah zavražděn a následujícího roku byl v prvních pluralitních volbách od vyhlášení nezávislosti zvolen nový prezident Said Mohamed Gjohar.

Populace ostrova je mladá, obyvatel zde žilo v roce 2002 657.870. Hustá osídlenost je především na ostrově Anjouan. Obyvatelstvo je nepravidelně rozšířeno po ostrovech, nejvíce zalidněn je ostrov N´gazidija Grande Comore.

Obyvatelstvo Komor je tvořeno mísením různých ras a to se také odráží jak v kultuře, tak i v jazyce. Komorský jazyk je podobný svahilštině se slovy z francouzštiny, malgaštiny a arabštiny. Původ mnoha tanců jako je Toirab nebo Tari je arabský. Africké kořeny se objevují v jiných tancích jako je Sambé nebo Mgala. Architektura starých měst je podobná arabské, se sultánskými paláci, uličkami medin, mešitami a opevněními. Rezidence a kolonilání továrny připomínají dobu kolonialismu.
Na Komorách budete často pozváni na nějaký obřad, skoro vždy se zde něco děje (narození, obřízka, svatba), vždy se tančí a zpívá.

Velká svatba je důležitou etapou v životě Komořanů, tyto obřady se konají většinou od července do srpna, kdy se Komořané, kteří žijí v zahraničí vracejí na ostrovy, aby se potkali se svou rodinou, organizuje se mnoho oslav a ženich musí nabídnout své ženě cca kilo zlata.

Co se týče řemesel, tak je to hlavně dřevořezbářství - výroba dvěří a oken, truhly. Keramika je oblíbená v Foumbouni, motivy jsou malovány vápnem. Dalšími řemesly jsou košíkářství, řezbářství, výroba panenek na ostrově Anjouan, dalšími dárky může být vanilka, ylang ylang, koření jako hřebíček, zázvor, kardamon, skořice.

Vyšívané výrobky (kofia - čapky) a vyšívané mužské šaty na obřady odrážejí různý původ a tradice.

Kuchyně na Komorách odráží kulturní rozmanitost - vlivy indické - používání hodně koření, africké - používání plodů s obsahem škrobu, malgašské a francouzské - kuře na kokosu (nkuhu ya hanazi), listy manioku (mataba), kokosová rýže (mayele ya hanazi), papaja na kokosu s rybou, kari, tuňák atd.

Komory jsou zaostalý zemědělský stát s monokulturním zaměřením. V 70. letech se po přerušení francouzské pomoci dostalo jeho hospodářství do katastrofální situace. I dnes jsou ostrovy závislé na dovozu potravin.

Pro domácí spotřebu se pěstují hlíznaté plodiny, banány, kokosová palma, luštěniny a rýže. 70% exportních příjmů ale zajišťuje vanilka a dalších 20% ylang-ylang, surovina pro výrobu éterických olejů (parfémů). Zbytek připadá na kávu, hřebíček a skořici. Na horských pastvinách se chovají kozy a skot. Významný je rybolov (tuňáci).
Na ostrovech je několik malých hydroelektráren, pohonné hmoty se však musejí dovážet. Těží se pouze stavební suroviny. Průmysl představuje několik drobných podniků na zpracování zemědělské produkce (vanilka, éterické oleje, vonné extrakty). Zvyšují se příjmy z turistického ruchu. Francie je stále největším obchodním partnerem a poskytuje největší hospodářskou pomoc.
Silnice jsou v deštivém období často nesjízdné, ale existuje dobré letecké a lodní spojení mezi jednotlivými ostrovy, Madagaskarem a východní Afrikou. Na ostrově Njazidja je mezinárodní letiště. Tři nemocnice trpí nedostatkem zdravotnického personálu. Vzdělání poskytují jak islámské školy, tak školy podobné francouzským lyceím.